Je velmi užitečné připomínat tzv. Svatováclavskou orlici, které ukazuje odvrácenou kolaborační tvář protektorátu "Nehmen und Berem (z něm. oficiálního označení jako posměšný anagram slov "Böhmen und Mähren"). Je to aktuální právě dnes, druhý den po výročí Památného dne Sokolstva, upomínajícího na likvidaci Sokola, který již první protektor von Neurath označil vedle legionářů za vysoce nebezpečnou organizaci proti Třetímu Reichu. Tisíce Sokolů byly zlikvidovány – odvlečeny gestapem a SD do koncentráků, jako byly Dachau, Sachsenhausen, ale především Mauthausen a Auschwitz – Osvětim I. Dnes je téměř nikdo z panujícího tisku nepřipomíná.

K názvu je třeba uvést, že oficiální název tzv. "Svatováclavské orlice" byl "Čestný štít protektorátu Čechy a Morava". Tento název již sám o sobě vypovídá, že tato dekorace mohla být udělena jednak zasloužilým kolaborantům tzv. protektorátu, ale dále i takovým osobám – a to výjimečně – které nebyly manifestními kolaboranty, ale svou prací nebo zásluhou o národ se zasloužily natolik, že i okupační režim to musel respektovat, a dekoracemi jim vzdávat jakousi často nechtěnou adoraci. To se týkalo takových velikánů národa, jako byl například dirigent Václav Talich, malíř a grafik Max Švabinský. Tito ovšem dostali pouze nejnižší III. stupeň dekorace – nikoli jako význační kolaboranti, kteří dostávali štíty prvního stupně se zlatým věncem, nebo druhé třídy se stříbrným věncem.

Tak například Štít prvního stupně se zlatým věncem dostali čistí kolaboranti Reichu, dr. Emil Hácha, "tzv."president", dále předseda I. protektorátní vlády Rudolf Beran, dále ministr ministr průmyslu Němec Walter Bertsch, dále ministr osvěty Emanuel Moravec, novináři Krychtálek, Josef Rys–Rozsévač, Emanuel Vajtauer a další zrádci národa (Heinc– Kounovský– Baumruk 1999, str.32.).

Takže není pravdou, že neexistují seznamy držitelů tzv. Svatováclavské orlice. Existují, pouze jsou neúplné, což dokazuje nejen poválečný chaos v dokumentaci, způsobený jak vykrádáním protektorátní dokumentace, tak dokonce i přímými krádežemi úředních dokumentů, i v dobách tzv. restitucí! někdy dokonce i z míst, kde by to nikdo nečekal – viz případ skandálu krádeže protokolních knih města Rájce , nebo krádeže alba nacistických fotografií spolku válečných veteránů v Rájci z úřadu SNB již v letech 1945–46!

Dále, Svatováclavské orlice se vyráběly v protektorátu – a to i přes odpor Heydricha. Prosadil je druhý katan českého národa K. H. Frank. Zatímco města výroby říšských dekorací byly Lüdenschein a Pforzheim, tak malé odznaky orlic pak vyráběla Praha – pražská firma Karnet a Kyselý. Šlo o malé odznaky na klopy kabátů a sak. Heydrich zastával názor, že by se Čechům neměly vůbec dávat žádné dekorace. Odporovalo to jeho plánu na vyhubení Čechů.

Další dekorací protektorátu, určenou mládeži, byl Čestný odznak Kuratoria pro výchovu mládeže. Byl to však odznak určený jen funkcionářům, a proto se dochovala informace o počtu vyrobených odznaku v počtu asi 1.500 kusů. Tedy pouze pro oblastní, okresní a ústřední funkcionáře. Dnes je odznak výjimečně sběratelsky vzácný.

Vzhledem k naší situaci vývoje v republice by možná bylo správné, aby vlastenecké organizace udílely příslušným novokolaborantům anticeny v podobě replik těchto protektorátních dekoraci.